Čas vytrhl zas další stránky, skončila už se doba vzdoru,

dívka svůj půvab poztrácela, ryba se chytla na udičku.

Život ji začal otesávat do figuríny podle vzoru,

zakopejte ji do vzpomínek, zapalte za ni v chrámu svíčku.

Oči dříve tak rozzářené zatemnily se ze zklamání,

problémy první vrásky nosí, dospělost je jak rakovina.

Naučila se ohnout záda a světa tíha padá na ni,

tu, které křídla vyrůstala, čím dál tím méně připomíná.

Ještě je občas k zahlédnutí oheň, co v sobě měla kdysi,

ze sopky láva vylila se, v neprostupnou se mění skálu.

Ona teď ani sama neví, zda vzpurnou duši podrží si,

či stane se z ní aktivistka a služka cizích ideálů.

Možná sny, které odhodila, na dně své duše tajně hýčká...

a možná její vnitřní plamen zhasne dřív nežli v chrámu svíčka.