Nemám příliš dobrou pověst, všichni se mi vyhýbají,

moc se ve mně nevyznají, prý jsem divný, říkají.

Příbuzní a psychiatři pravdu o mém stavu tají:

žijí ve mně čtyři lidé, navzájem se neznají.

Celý den se překřikují, soupeří a nenávidí,

každý z nich má svoje jméno a své vlastní záliby.

V různé době různí lidé jedinou tvář vždycky vidí,

jednou je jim sympatická, příště se jim nelíbí.

Kdo to neví, ten je zmaten, že mě náhle nepoznává,

nevím, kým jsem doopravdy, už to skoro neřídím.

Pokouším se zjistit předem, co kdo vlastně očekává,

jednu tvář pak vyberu si, ostatní tři odklidím.

Ať už tihle čtyři lidé mlčí či dělají scény,

pokaždé je ve mně někdo, kdo se cítí ošizený.