Pod tíhou života celé dny plakala,

stále se trápila, nespala po nocích.

Do kouta zahnaná často si říkala,

že jen smrt překoná ten pocit bezmoci.

A nikdo neznal lék na její deprese,

kdy pouze zoufalství v srdci se urodí.

Bylo pak otázkou, jak dlouho ponese,

svou duši zraněnou, nežli ji odhodí.

Jednou se rozhodla, že se dnes zabije,

odejde do lesa, umrzne v závěji.

V tom se jí zjevila Panenka Marie,

její hlas pohladil a dodal naději.

Ze dna se pozvedla mystickou příhodou,

tvář Boží rodičky drží ji nad vodou.