Choval se k ní tak oddaně, jak k nejsvětější svátosti,

do rozpaků ji uváděl, denně jí růže sháněl.

A ona tiše řekla mu: "Jsme jenom lidské bytosti,

nechci, aby ses přede mnou jak před bohyní klaněl."

On rovněž tiše odvětil: "Jsi do mě příliš zblázněná,

sám v sobě nijak nevidím, čím od druhých se liším.

Vím však, že nejvíc na světě pro dvojici lidí znamená

pokleknout ve dvou společně před něčím mnohem vyšším."

Podívali se do očí a na sebe se usmáli,

oslovili pak anděly, každý z nich toho svého.

Na vyslovené modlitby odpověď záhy dostali,

v podobě světla přišla jim z království nebeského.

Bok po boku pak poklekli, sami sebe se vzdali

a na kratičký okamžik se také světlem stali.