V pomněnkově modrých očích hrdost má i nesmělost,

nepřístupná, uzavřená, jedna velká záhada.

Nenápadně obléká se, ačkoliv má peněz dost,

jak z obrazů starých mistrů druhým lidem připadá.

O tom, co jsou vztahy s muži, nemá zatím ponětí,

doma velmi přísní byli, nechalo to stopy v ní.

Nedotčená, bez polibku, ve svých pětadvaceti,

panenství chce ponechat si až do noci svatební. 

Jiným dívkám kolem sebe občas tiše závidí,

najevo to ovšem nedá, studeně se tváří dál.

Vnímá, jak se mládí ztrácí, všechno ale podřídí

systému, co jako dívku k cudnosti ji vychoval.

V panice a osamění dožene ji vnitřní čas,

potom sňatkem ukvapeným překoná v sobě tu hráz.