Znával jsem dívku z Filipín, smích v očích, drobná postava,

takže v necelých třiceti působila jak holčička.

Byla to slečna statečná, taková, co se nevzdává,

a o každý den bojuje, i když ji nikdo nehýčká,

Moc šťastné dětství neměla, z domova brzy utekla,

žila bez střechy nad hlavou a přežít stálo ji dost sil.

Pak musela se srovnat s tím, že láska ji hned vypekla,

zklamal ji první milenec, jen svedl ji a opustil.

Vztah na dálku nám rušila její nálada nestálá,

že životy své spojíme, vážně jsme celkem mysleli.

Žárlila každou minutu, vzápětí lásku vyznala,

a naše slovní výměny byly jak z pušek výstřely.

Osud nám šanci nedopřál byť jen na jedno setkání,

ona však v sobě sílu má, sama sebe zas zachrání.