Jinému by v přiznání bránila snad jeho čest,

já to vidím po letech jako důvod k přípitku:

dneska už to můžu říct, promlčeno všechno jest,

na počátku století míval jsem rád lolitku.

Byla z funkční rodiny, nehledala tatíka,

v době svého rozkvětu prostě se jen nudila,

pubertální holka, co z reality utíká,

místo školní docházky ženský signál vysílá.

V touze hrát si na velkou měla sklony šílené,

posílala fotky své ve vaně či v posteli.

Dospěla až k nabídce zcela vážně míněné,

že o tělo nezralé ráda se prý podělí.

Možná jsem se bránit měl, když se mi tak vnutila.

Dál to nechci rozvádět… panna ale nebyla.