Těžko přesně rozeznáš, kdy se k tobě přibližuje,

v temném lese kolem tebe mezi stíny další stín.,

K nedýchání zhoustne vzduch, zazní hrom a náhle tu je

jezdec z hlubin nejčernějších, hniloby a smrti syn.

Ve tváři má věčnou tmu, v pohledu se propast skrývá,

chybí mu i bělma očí, zírá mu z nich prázdnota,

přesto však se na tebe ze samého pekla dívá,

je to posel světa kostí, posmrtného života.

Jeho koni od kopyt černý asfalt odkapává,

když projíždí Mrchovinou, víří za ním těžký prach.

Stopa, kterou zanechá, zbarvuje se do krvava,

všechno změní v mrtvou zemi, než se opět ztratí v tmách.

Jakmile tě zpozoruje, nelítostně přikluše,

až projede skrze tebe, zjistíš, že jsi bez duše.