Nevstupuj do hloubi lesa, pokud je ti život milý,

nedáš-li si přesto říci, tak vstříc jisté smrti jdeš.

Občas se tam objevují křehké sněhovlasé víly,

když jim vlasy začneš čechrat, k jejich hlavě přimrzneš.

Mají tváře lidských dívek, chodí často obnaženy,

nepropadni jejich kráse, skrývá se v ní věčný chlad.

Ve tvých očích okouzlených vypadají jako ženy,

dlouze na ně zahledíš se, pak to vezme rychlý spád.

Přijdou k tobě, obklopí tě, upřou na tebe své oči,

hned se do nich zamiluješ, budeš je chtít pohladit.

Nejdřív něžně usmějí se, potom rychle zaútočí,

kostku ledu v okamžiku ze srdce pak budeš mít.

Teplo z tvého těla zmizí, potrvá to vteřin pár,

zařadíš se k těm, co zničil půvab, který nosí zmar.