V chaloupce na kraji lesa na rožni se maso točí,

ve chlívě konopný provaz o místo se s pouty dělí.

Na dotaz, komu to patří, klopíte přede mnou oči,

nevzpomínám si však příliš, že byste zvířátko měli.

Snažím se mít výraz klidný, srdce ale vynechává,

mojí duše zmocňuje se dost nechutné podezření:

z vesnice za dvěma lány do světa se nesla zpráva,

jak jeden hoch místní zmizel, zas tak dlouho tomu není.

S úsměvem mě zvete dále, obava však stále tu je,

jistotu mám, když tam spatřím košili a bílé kosti.

Paralyzér na krku mi v mžiku tělo ochromuje,

v tu chvíli se rozhoduje o mé blízké budoucnosti.

Svázaný s roubíkem v puse slyším, jak se nože brousí,

jakmile ten zvuk pak ztichne, tak vím, že už pro mě jdou si.