Den už to zabalil, začalo stmívání,

a ty ses ocitla v nebezpečné čtvrti.

Kráčíš si nejistě uličkou postranní,

naproti chlápkovi, co rád holky škrtí.

Ten chlápek, to jsem já, chtěl bych ti radu dát:

utíkej přede mnou, co ti nohy stačí.

Jestli tě dostihnu, tak budeš litovat,

já během vteřin pár přivedu tě k pláči.

Rychle to udělám, o svědky nestojím,

otisky nenechám, rukavice mívám.

Když dílo dokonám, vždy chvíli postojím,

na tělo nehybné zálibně se dívám.

Zatím jen výhrůžně šňůrou v ruce mávám.

Utíkej přede mnou, dokud šanci dávám.