Jednou za čas stává se mi, že nemůžu v noci spát,

tehdy ze tmy přicházejí tajuplné návštěvy.

Chodí za mnou mrtvé dívky, které jsem měl kdysi rád,

nikdy předem přesně nevím, kdy se která objeví.

Jejich tváře se v mé hlavě proměnily ve stíny,

když však přijdou, ovládnou hned každou moji myšlenku.

Jsem už na to připravený, mívám pro ně květiny,

stylový se snažím zůstat, podávám jim pomněnku.

Tiše jim pak připomínám, co jsme spolu prožili,

ony jenom poslouchají z druhé strany života.

Unavený odmlčím se, a jak noc se nachýlí,

jejich ruce pohladí mě, hlava se mi zamotá.

Usnu, a když probudím se a nový den začíná,

na zemi vždy u postele leží zvadlá květina.