Kdysi muži dívali se mladým dívkám do očí,

zablýsklo to mezi nimi třeba jenom na chvilku.

V dnešní době digitální stěží jiskra přeskočí,

v tramvaji či metru vidíš většinou jen čumilku.

Znuděné od sebe samých odvádějí pozornost,

koukají se do mobilu jak do Bible křesťané.

Mimo svoji realitu zkonzumují toho dost,

ve skutečném životě pak nic z toho se nestane.

Některá snad zaujme tě tím, jak zvenku vypadá,

jakmile však oči zvedne, spatříš tupé stvoření.

Její ego virtuální živou bytost vykrádá,

a den za dnem nenápadně na zombie ji promění.

Z narkomanek virtuálních jsou už v mládí stařeny,

zrak upřený do ztracena, ve kterém jsou lapeny.