Za těžkou závorou a mimo hlavní proud,

tam, kde se dětské sny se smutkem vždy mísí,

jen k tetě společné mohou se přivinout

ti, které rodiče opustili kdysi.

Dny plynou v čekání na další návštěvu,

toho, kdo může být tátou nebo mámou.

Přijdou a rozdají záplavu úsměvů,

probudí naději, potom stejně zklamou.

Jak roků přibývá, noci se sčítají,

kdy se svým trápením k polštáři se tulí.

V duši se touhy i obavy zmítají,

a domov pouze je nápis na ceduli.

Každý den naproti novým ranám jdou si,

a život za branou už si zuby brousí.