Bez mámy, bez táty, sama, bez dokladů,

postává holčička, tvář od špíny tmavou,

a na svém hrudníčku, propadlém od hladu,

drží si panenku s utrženou hlavou.

Našla ji nedávno ležet na chodníku,

když drobné na jídlo vyžebrat si chtěla.

Kolem se rozhlédla, sebrala ji v mžiku,

stará se o ni, jak kdyby byla celá.

Panenku nakrmí, i když hlavu nemá,

k té hračce gumové má vztah jako máma.

Nemluví, nebrečí, bude vždycky němá,

holčička se s ní však necítí tak sama.

Za deště, za mrazu není nikde doma...

Panenka bez hlavy jediné je, co má.