Vždycky jsem se rozhlížel kolem sebe pátravě...

Pokušení některá člověk těžko překoná.

Byla dámská volenka na taneční zábavě,

k tanci mě tam vyzvala žena v masce démona.

Měla ladnou figuru, oči jak dva uhlíky,

já její tvář zakrytou zkoušel jsem si představit.

Když jsme potom vyšli ven, měl jsem záchvat paniky,

jak pod nebem hvězdnatým ozářil ji luny svit.

Bytost jsem v ní uviděl, která smrti kraluje,

nehty ostré jako břit pod kůži mi zaryla.

Cítil jsem, že srdce mé na popel se spaluje,

v tu chvíli jsem pochopil, že to maska nebyla.

Z posledních sil směrem k ní vykročil jsem vzápětí,

zkusil jsem ji obejmout... zemřel v jejím objetí.