Jak první jarní den bývala, jako když vlaštovka přilétá,

docela nedávno před tebou oči jí nesměle zářily.

Proud času nedá se zastavit, jaro se přelije do léta,

najednou vidíš už jinou tvář, dívka je dívkou jen na chvíli.

Všechny jsou pod sluncem májovým dojemné, něžné a úžasné,

každá však chytí se do pasti, touží být co nejdřív dospělá.

Šťasten je ten, kdo je vnímat smí dříve, než to světlo vyhasne,

pak zbývá jen slzu potlačit, dívat se, co to s ní udělá.

Po prvních milostných setkáních úskok se naučí nejeden...

Slečna, co plaše se rozhlíží, rychle se převtělí do ženy.

Muž, který znával ji v šestnácti, cítí se tak trochu podveden,

velká část kouzla se vytratí, je zmaten z té její proměny.

Tu svěžest růže, co rozkvétá, většinou v každé čas zardousí.

Moudřejší z nich dívčí podobu jak svoji vlajku dál nesou si.