V tlumeném přítmí u postele září jen stolní lampa malá,

přesto si dívka rozechvělá jak na jevišti připadá.

Mnohokrát zval ji na návštěvu, dnes poprvé sem zavítala,

k tomu, kdo život prozářil jí a její srdce ovládá.

Ještě včera se červenala, že za ruku se s někým vede,

teď odhalí mu celé tělo, otevře tajné komnaty.

Váhavě šaty rozpínají její třesoucí prsty bledé,

za malou chvíli dovolí mu dotknout se ženské podstaty.

Krev ve spáncích jí rychle buší, s důvěrou jeho něhu vnímá,

stokrát si v duchu promítala, co by se mělo odehrát.

Byla jen snílkem rozevlátým, promění se mu před očima,

a z pramínku se řeka stane, když bude vedle něho spát.

Doposud žila ve svém světě, dnes je krajinou otevřenou,

přišla sem jako křehká panna, až odtud vyjde, bude ženou.