Po namáhavém dlouhém dni konečně dívka usíná,

rutina denní ani dnes nic moc jí nenabídla.

Ve snu, který k ní přichází, krásného něco začíná:

s radostí totiž zjistila, že narostla jí křídla.

Odrazila se od země, volností zcela opilá,

létá si volně sem a tam, vznáší se nad krajinou.

Věří si, takže nemá strach, že by se dolů zřítila.

Lesy, louky a jezera v jeden celek jí splynou...

Šťastná vysoko nad zemí vdechuje bílá oblaka,

vznešení orli po stranách provází ji jak stráže.

Snese se níž a mávnutím pak racky k sobě přiláká,

společně s nimi odletí nad nejkrásnější pláže.

Celý ten křehký vnitřní svět chrání jen tenká deka.

Dívka se ze sna usmívá, slza na polštář stéká...