Nikdy jsem uvnitř nezestárnul, nikdy jsem zcela nedospěl,

dál svět ve vlnách plných kouzel dosud mé srdce zalívá.

Po kouskách čas jen tělo bral si, v duši jsem dítě vždycky měl,

a dodnes ho tam každý najde, kdo důkladně se podívá.

Kdykoliv se mé oči střetnou s nevinným dětským pohledem,

vnímám, že se dva světy spojí v krajině volných myšlenek.

Navzájem se vždy ujistíme, že oba hrát si dovedem,

já získávám tím přesvědčení, že stárnu jenom navenek.

Zvědavost ve mně nevyhasla, objevovat chci denně svět,

skládat si kostky stavebnice stylem, který mě napadne,

mít radost z každé maličkosti, jak poprvé vše uvidět,

než jednoho dne moje srdce definitivně vychladne.

Když dítě ve mně vidí dítě, tak dobrý pocit z toho mám,

je to papírek lakmusový - důkaz, že stejný zůstávám.