Dnes proplakal jsem celý den, smutek mě zcela pohltil,

neboť jsem křehkost života pochopil v plné síle.

Nad sebou jsem však netruchlil, kvůli tobě jsem smutný byl,

protože i ty po letech dojdeš do svého cíle.

Tvé krásné oči vyhasnou, pak v nicotu se rozpadnou,

tvůj úsměv pryč se vytratí a pohltí ho zima,

tvůj hlas utichne navěky, čas zničí dívku půvabnou,

v tvé bytosti jak v ostatních smrt kdesi v hloubi dřímá.

Kéž bych směl stanout před Bohem a jednu věc si mohl přát:

aby se vesmír zastavil a tvá krása je věčnou…

I kdybych se měl lásky zříct, kdybych měl umřít tisíckrát,

já rád tu cenu zaplatím, pro tebe, jedinečnou.

Cítím, jak kolem plyne čas, jak odnáší tě bůhvíkam,

a s každým dnem, kdy zestárneš, i já pomalu zanikám...