Láhev je skoro dopitá, zbývá nejvýš pět panáků,

za chvíli bude kolovat v žilách jí obsah celý.

Potmě ve špíně vzpomíná, na lůžku v starém baráku,

jak kdysi v mládí cucala dvě deci Tesavely.

Bylo jí tehdy osmnáct a ve vinárně seděli,

naproti ní se u stolu usmíval její přítel.

Z vermutu lehce zmámená, na tváři úsměv nesmělý,

život byl z části kamarád a z části pokušitel.

Dnes pije tvrdý alkohol a nad zkurveným životem

fňuká vždy, dokud nepadne opilá do postele.

Na rozvody a potraty myslí s tlumeným vzlykotem,

a občas se jí zasteskne po dávné Tesavele.

Neměla tenkrát tušení, když pila pití laciné,

že štěstí, po němž toužila, se jako pára rozplyne.