Neměli jsme příliš zábran v době, kdy jsme byli spolu,

pořád jsme si vymýšleli, čím druhého překvapit.

I když s námi život cloumal, chvíli vzhůru, chvíli dolů,

osudu jsem dodnes vděčný, že jsem s tebou mohl být.

Bavilo mě, jak sis často ráda hrála na kočičku,

co se lísá, syčí, přede... rád jsem se tomu vždy smál.

Léta jsme se neviděli, až dnes, jenom na chviličku,

byl na tebe divný pohled, skoro jsem tě nepoznal.

Co je se tvým spiklenectvím? Kde se tvoje hravost skrývá?

Vidím ženu utrápenou, co má z budoucnosti strach.

Zvedni třeba levou nohu, ať vím, že jsi ještě živá,

probuď v sobě znovu holku, která létá ve výškách.

Hlavu vzhůru, nadechni se, na mě smutně nekoukej,

obejmi mě jako tenkrát - nebo aspoň zamňoukej.