Byli jste divocí jak blesky v oblacích,

a nic vám oběma nebylo příliš svaté.

Dávno vše skončilo, teď stojíš v rozpacích,

že se tu po letech znovu potkáváte.

Dát lítost najevo bylo by nasnadě,

některá zranění nikdy se nezacelí.

Stále má památku: jizvičku na bradě,

kam jsi ji uhodil, když jste se rozcházeli.

Čas duše uklidnil, přidal vám šediny,

co jste si provedli, však vyřešeno není.

S nepěknou myšlenkou na ten čin jediný

budeš se v kostele modlit za odpuštění.

Ona ti promine, vzpomene na to pěkné,

přijde tam za tebou, vedle tebe si klekne.