První pohled budí dojem, že je to muž obyčejný,

tvoje mysl uklidní se, v tom se náhle něco změní:

za tebou pak objeví se další člověk zcela stejný,

tatáž tvář a tytéž oči, jenom v ženském provedení.

Stojíš v pasti mezi nimi, nad tebou se duha klene,

vysoká tak jako nebe, jako jejich duše tmavá.

Na koncích té duhy spatříš dvě bytosti propojené,

každá z nich na tebe hledí, pohledem tě probodává.

Spojeni i rozděleni stále jednu bytost tvoří,

chvíli o nich nemáš zdání, pak máš pocit, že jsou všude.

Rozhlížíš se plný strachu, zda se někde nevynoří,

za zády ti nebezpečí vždy nějaké číhat bude.

Potkáš-li je, tak jsi ztracen, i když ti to nedochází,

muž na tebe usměje se, žena do zad nůž ti vrazí.