Většinu času žila před světem uzavřená,

usínala vždy sama, chodila ven jen málo.

Pouze pár lidí znala, byla to mladá žena,

nevšimla si včas auta, neštěstí se jí stalo.

Když do jejího bytu, co pronajatý měla,

přijeli majitelé a četa vyklízecí,

ta garsonka se pláčem pojednou rozechvěla,

ze zásuvek a skříní zněl vzlykot jejích věcí.

Plakala sbírka knížek a ovdovělé šaty,

i kytky v květináčích, které tu po ní zbyly,

naříkal obraz na zdi, co dostala od táty,

a hrníčky se na dně slzami orosily.

Tak všechny věci v bytě poslední poctu vzdaly,

než jako její tělo je odvezou a spálí.