Vidím tě, jak se směješ, moje bývalá milá,

já jsem se kvůli tobě ještě víc smutným stal.

Kdyby sis někdy se mnou srdce své prohodila,

tak možná by tě zabil ten ukrytý v něm žal.

Zato já bych s tvým srdcem žil celá dlouhá léta,

bez lásky, bez starostí, cítil v hrudi jen chlad,

a kdyby u mých dveří stála i půlka světa,

všechny ty prosebníky mohl bych odmítat.

Tou dobou ty bys dávno zemřela na trápení,

moje citlivé srdce vzalo by ti chuť žít,

vždyť i když mezi námi už žádná láska není,

to, čím jsi pro mě byla, nedopřeje mi klid.

Nechám si svoje srdce, ač nenosí mi štěstí,

a ty si nechej svoje, studené, bez bolesti.