Deštivé dny má ráda a slunce nenávidí,

ve dnech, kdy venku hřeje, poslouchá pořád řeči:

kamarádky jí radí, aby šla mezi lidi.

Ona jen vzdorně mlčí, nestojí o tu péči.

Jejím náhradním světem jsou romantické knížky,

lampička, při níž čte si, do noci dlouho svítí,

a ve svém pokojíku má v teráriu myšky,

když povídá si s nimi, společensky se cítí. 

Zvykla si za ta léta na život klidný, nudný,

nikomu nedovolí poznat ji více zblízka.

Při každém oslovení nasadí úsměv cudný,

nikoho sice nechce, občas se jí však stýská.

Uzamkla svoji bytost jak v prostoru, tak v čase,

klíčů od srdce svého raději zbavila se.