Odlesky slunce na hladině nebo z růže okvětní plátek,

první kapky letního deště, šperky z černého achátu...

takové kouzlo pro mě mají hluboké oči Asiatek,

jsou jako něžné střípky noci, vidím v nich ženskou podstatu.

Jejich pohled je osvěžením, ať živě nebo na obrázku,

je jedno, jestli na mě hledí smutná žebračka v Bombaji,

naivní hodná Filipínka, věřící v požehnanou lásku,

nebo snad mladá Vietnamka, jedoucí pražskou tramvají.

Studánky plné tmavé vody tajemství v sobě ukrývají,

chci jejich půvab čerpat denně, hltat smutek i odvahu,

prožívat stále krásný pocit, kdy připadám si jako v ráji,

světlo, které z nich vyzařuje, mít neustále v dosahu.

Ty oči jsou jak diamanty, roztroušené po celé Zemi,

a každý další pohled do nich naplňuje mě závratěmi.