Mezi stromy vprostřed lesa, v jednom koutě Mrchoviny,

v místě, kde bys nenalezl ani stopu života,

tam, kam slunce nepronikne a kde jsou jen věčné stíny,

nachází se dobře skrytá strašná jáma Dávnota.

Vytvořil ji tu Pán času, minulost v ní zuby cení,

stačí krok a už tě čeká pád dlouhý a pomalý.

Není třeba obávat se, že v ní skončíš v osamění,

na dně leží kosti lidí, kteří sebe zklamali.

Je to místo tvojí zkázy, ven se nikdy nedostaneš,

ať už skočíš dobrovolně či tam spadneš náhodou.

Může potom přihodit se, že na chvíli ještě vstaneš,

ačkoliv smrt okamžitá byla by spíš výhodou.

V jámě navždy polapený marně budeš hledat spásu,

při svém dlouhém umírání uslyšíš plynutí času.