Pokaždé na svátek mrtvých chodím ke starému domu,

s nástupem tmy za oknem tam přízraky se předvádějí.

Přivodily záchvat hrůzy už člověku nejednomu,

děsivé záhrobní písně z jejich úst do noci znějí.

Postupně se ukazují jak jedenáct apoštolů:

oběšenec promodralý, dívka v tůni utopená,

milenci bez obličejů, kteří uhořeli spolu,

dítě vlky roztrhané, k smrti umlácená žena,

stařec se sekyrou v hlavě, muž zaživa zakopaný,

po nich lehce rozmazané dvě ztracené duše plují,

na konci pak zjevují se zbytky rozřezané panny,

dvanáctý apoštol chybí, tak tam vždycky zaskakuji.

Každý z nás se po minutě v strašidelném okně střídá,

a z lesa nám táhlým vytím smečka vlků odpovídá.