Kdesi tam uvnitř v podvědomí naše duše si vzpomínají

na ráj, který nás obklopoval, než se z nás lidé stali.

Měli jsme tehdy blízko k tomu, co před námi dnes život tají,

andělská křídla nenápadně ztrácíme jako malí.

Když pozoruji tváře lidí, snažím se hledat v jejich duších

třeba jen malé potvrzení, že se v nich nebe skrývá.

O své duchovní prapodstatě málokdo ale něco tuší,

z očí, do kterých zahledím se, zřídka se anděl dívá.

Bez majetku a bez příjmení hluboko v nás jsme velmi prostí,

a na počátku cesty naší byli jsme všichni svatí.

Potom jsme se lhát naučili, přišli jsme o pel nevinnosti,

v srdcích však víru ukrýváme, že se ta doba vrátí.

Uvěřit zkusme v lepší časy, říkejme s každým ránem:

anděly bývali jsme kdysi, znovu se jimi stanem...