Bylo to jako zázrak, návrat po letech domů,

něčeho jsem se dotkl, jen letmo, na chvíli.

Jako by celý život směřoval právě k tomu,

slzami štěstí rázem oči se zalily.

Přišlo to zcela samo, jeden den vprostřed léta,

tvář nastavenou slunci v ten okamžik jsem měl.

Cítil jsem náhle milost a všechnu něhu světa,

světlo, z něhož jsem stvořen, jsem jasně uviděl.

Vnímal jsem svoje bytí jako proud jednolitý,

s budoucností se spojil můj osud minulý,

a nekonečný soucit ovládl moje city,

lásky, které jsem prožil, mi v jednu splynuly.

S vesmírem cestu k sobě našli jsme vzájemně,

něčeho jsem se dotkl... něco se dotklo mě.