Jeden známý všeho je schopen bez váhání,

toho žádná šílenost jen tak nezaskočí.

Rád by ještě splnil si jedno zvláštní přání:

vždycky toužil zavařit kompot z lidských očí.

Byla by to pochoutka vizuální čistě,

chtěl by mít v tom kompotu nejmíň třicet bulev,

v jednom ale jasno má, přeje si je jistě

z obličejů vydlabat zlodějů a kurev.

Kompot navždy zůstal by s uzavřeným víčkem,

jako symbol by ho bral, mezi světy předěl.

Večery by při lampě trávil nad čajíčkem,

hříšníkům by do očí dlouze přes sklo hleděl.

V klidu prosím zůstaňte, jsou to jenom řeči,

neboť roků několik je v ústavní péči.