Mým blízkým je má diagnóza známá,

někdy jsem v klidu, jindy je to síla.

Se svojí schízou nikdy nejsem sama,

i když bych občas radši sama byla.

Ve dne i v noci slyším hlasy v hlavě,

a vůbec nevím, který z nich mi patří.

Dost lidí na mě hledí pohrdavě,

vážně mě berou jenom psychiatři.

V pohodě bývám, když se dobře snese

několik duší spolu v jednom těle.

Jakmile ale něco ve mně hne se,

každá pak hledá svého majitele.

Chci-li mít klid, tak stačí vzít si prášky,

vyženou z hlavy sestřičky i brášky.