V chodbě jednoho úřadu, v pátek stejně jak v neděli

dva automaty na kávu naproti sobě stály.

Celé týdny a měsíce pouze na sebe hleděly

a trvalo to tak dlouho, až se zamilovaly.

Žádnou šanci však neměly, jak svoje city naplnit,

proto své slzy milostné do kávy přidávaly.

Ten vlevo jedné slečince, co chodila tam preso pít,

vlasy měla až do pasu, v očích jí jiskry hrály.

Ten vpravo s touhou promíchal kávu jednomu pánovi,

co hledal dívku pro život, která se k němu hodí.

Když se pak ti dva potkali, byli ze sebe hotoví,

od té doby jsou k vidění, jak za ruce se vodí.

Za automaty lásku tak prožívá někdo jiný:

dva lidé, kteří našli se zdánlivě bez příčiny.