Narodily se naneštěstí ve špatnou dobu, na zlém místě,

už v dětství musí denně čelit šikaně, bídě, lidské zlosti.

Zítřek je pro ně nejistotou, jedno však vědí zcela jistě:

osud jim bude držet hlavy až na samém dně společnosti.

Šeherezáda kdysi dávno pohádky na noc vymýšlela,

bez jejich kouzla věděla, že nad hrozbou smrti nevyhraje,

zapojila svou představivost, dalšího dne se dožít chtěla.

Stejně tak tyhle malé dívky potřebují své vlastní báje.

Touží po něžném pohlazení, přejí si mít někoho rády,

sní o paláci s krásným princem a přitom tuší, že se mýlí.

V propadlé hrudi srdce buší, žaludek se jim svírá hlady,

mají jen svoji fantazii, bez ní by ale nepřežily.

Život je k sobě nepřivine a vždycky budou někde stranou,

na své příběhy pohádkové nikdy však věřit nepřestanou.