Zavřít oči během noci déšť jim občas nedopřeje,

se slzami na krajíčku probouzí se časně k ránu.

Dalšímu dni musí čelit bez jídla a bez naděje

děti, které každodenně spí v krabicích od banánů.

Nepoznaly hravost táty či mámino pohlazení,

číst a psát se nenaučí, umí pouze sepnout dlaně.

Vědí, že se život trpký těžko někdy pro ně změní,

jsou vděčné i za odpadky, snědí je hned odevzdaně.

Nespatříš je v televizi ani v módním magazínu,

každé z nich už od začátku jenom bídu světa vnímá.

Nikdo se jich nezastane, mívají strach ze všech stínů,

když se potmě tisknou k sobě, aby nebyla jim zima.

Zatímco se převaluješ doma v teple pod peřinou,

ony trpí zimou, hladem, nikoliv však vlastní vinou.