V katalogu divných prací patří tato k jednodušším,

žádné školy nejsou třeba, stačí jenom zvedat ruce.

Lze ji svěřit bez problému i docela prostým duším,

a platí se v každé době, ať je klid či revoluce.

Je-li na svou činnost tázán, každý mávač bez váhání

na rovinu přiznat musí, že to není špatná práce.

S čistou hlavou, bez přípravy, pouze trochu předstírání,

úsměv na rty, dlaně vzhůru, když přijíždí delegace.

Jsou to družní zaměstnanci, ve skupinkách chodí spolu...

V anarchii, v totalitě, pokaždé je komu mávat,

důležité je jen vědět, kdo je zrovna na vrcholu,

nadšení dál projevovat a hlavně s tím nepřestávat.

Ve dnech volna mávači pak rozesmátou mohou pusu

natrénovat při odjezdech vlaků nebo autobusů.