Vyrostlas, dívko, jak v poli žito,

v zrcadle v koupelně tvář patří ženě.

Jednomu tvoru je to však líto,

s přízrakem plyšovým bojuješ denně.

Medvídek Teddy, zákeřný, hnědý,

mstí se ti za to, že nejsi už dítě,

přeje si s tebou hrát naposledy,

kouše tě do srdce, hrozí, že sní tě.

Ve skříni číhá, bručí tam temně,

klade ti nástrahy ze starých fotek,

lísá se k tobě dost nepříjemně,

občas se dostane až do kalhotek.

Myslí si dále to, že je v právu.

Budeš mu muset utrhnout hlavu.