Je mi dáno od života milovat jen potají,

láska velká, láska marná chytila mě do sítí.

Noci dlouhé, plné žalu na mě nyní čekají,

a měsíček útrpníček na můj pláč mi posvítí.

Ze sousední vísky dívka okouzlila duši mou,

nejsem pro ni však dost dobrý, o mých citech netuší.

Její kroky nikdy proto k mé chalupě nedojdou,

jen měsíček útrpníček na okno mi zabuší.

Světlo luny rozlévá se nad šedými skalami,

nad domem, kde na svém loži usíná vždy láska má.

Čas od času se mi zdává, že naději dala mi,

potom ráno probudím se, kolem mě je pouze tma.

Měsíček mě nezachrání, nespasí mě jeho moc,

na obloze jak já tráví osamělou, dlouhou noc.