Před zrcadlem ráda modelku vždy dělá,

něco ale nechce nikdy víc obléci:

modrobílé plavky, co na sobě měla,

ve chvíli, kdy táta dělal s ní ty věci.

Tenkrát roků pouhých jedenáct jí bylo,

poslouchat a držet zvyklá je z té doby.

Její malé srdce rychle pochopilo,

jaké je to peklo, když se táta zlobí.

Bude dále mlčet, poslušná jak ovce,

není komu sdělit, co ji tolik bolí.

Kdopak by si troufl na starostu obce,

poctivého chlapa, co ho všichni volí...

Modrobílé plavky spojené má s brekem,

dál ve skříni leží i s krvavým flekem.