V sychravém ránu prosincovém, kdy téměř celé město spalo,

našel jsem deník mrtvé holky, u popelnice položený.

Jakmile jsem jím zalistoval, celkem to se mnou zamávalo,

před sebou měl jsem odhalené osudy jedné mladé ženy.

Četl jsem všechno, čím si prošla, i zdůvodnění, proč už není,

den po dni stručně vylíčila, jak postupně jí došly síly

a evidentně vlastní krví na konci toho odhalení

sepsala dlouhý seznam lidí, kteří jí někdy ublížili.

Zneužívání od otčíma a potom facky od přítele,

deprese, zrada kamarádky, šikana šéfa v práci denně...

Ve tmě, která ji pohltila, hledala marně spasitele,

bála se dívat do zrcadla, ztrácela ve svých očích v ceně.

Když k poslední jsem stránce došel, tak srdce se mi smutkem chvělo,

byla tam stručná informace, kde leží její mrtvé tělo.