Ve spisech zaprášených prastarý mýtus líčí,

že když tě v Mrchovině zastihne svítání,

nad korunami stromů náhle se netvor vztyčí

a holí v obří dlani oblaka rozhání.

Vztek plane v jeho očích, když trhá ranní nebe,

a každý jeho pohyb celý kraj pocítí.

Připraví pro den nový temný svět kolem sebe,

někdy i slunce skolí, ono pak nesvítí.

Zavede-li tě cesta k jeho skalnímu bytu,

budeš-li míti štěstí, možná tě pohostí

bílou nebeskou kaší, čajem ze slunce svitu,

poté, co nad krajinou oblohu vykostí.

Nečekej ale vlídnost, čeká tě spíše zrada,

až netvor máchne holí a rozpůlí ti záda.