Raději zavři svoje oči, vtahují jak vír do propasti,

já křížovou se cestou vydám, projdu tvou nahou krajinou.

Dlaně budou mí průzkumníci a nevynechám žádné části,

můj pohled lačně zkoumající nasytí se tou hostinou.

Na cestě k slasti nekonečné tvoje tvář bude vstupní branou,

poselství předám o něžnosti vpletením prstů do vlasů,

tvá ňadra se v mých jemných dlaních předehrou ke mši svaté stanou,

pak tvých chodidel polaskáním projevím smysl pro krásu.

Zamířím zpátky do krajiny posvátných míst a vonných poupat,

kde ze tvých vzdechů roztoužených stane se Boží znamení.

Potom k pahorku Venušinu jak poutník budu vzhůru stoupat,

až do chrámu, kde Erós sídlí ve svém nejčistším zjevení.

Tam moje ústa neomylně na Svatý grál tvůj políčí,

otevřeš oči doširoka a věčnost z tebe zakřičí.