Do zlatova se listy barví, jablíčka sladká v sadu zrají,

z polí už fouká, dny se krátí, zima je tu co nevidět.

Do teplých krajů tažní ptáci společně v hejnu odlétají,

chci letět s nimi, moje milá, na jaře se ti vrátím zpět.

Po celý život vždy jsem toužil vydat se někam do daleka,

zamávat křídly šedým skalám, za sluncem na jih zamířit,

a vědět přitom celým srdcem, že na mě doma dívka čeká,

až přinese mě jižní vítr, abychom spolu mohli žít.

Marná je zatím moje snaha, vzdálit se zemi stěží stačím,

rukama když jsem zkoušel mávat, vznesl jsem se jen kroků pár.

Já ale dále věřím tomu, že připojím se k hejnům ptačím.

od tíhy zemské odpoutám se a ponese mě v srdci žár.

Za blázna mě tu lidé mají, říkají všichni, že jen sním,

pojď se mnou, milá, na kraj skály, a dívej se, jak poletím...