Vítej, hoste, zvedni číši na té velké hostině,

když už cesta přivedla tě v šedoskalskou krajinu.

Připijme si, ať se daří lidem v této dědině;

zleva zprava kráčí k tobě, vystupují ze stínu.

V staré krčmě uchvátí tě krása mladých šenkýřek,

s večerem se sblížíš s námi v rituálu prastarém.

Opiješ se levným vínem, nevejdeš se do dvířek,

místní mok je pro cizince příliš silným lektvarem.

Během noci ti pak dojde, že to od nás byla past,

naši lidé doopravdy s cizími se nebratří.

Teď, když se ti hlava motá, my můžeme klidně krást,

obrať kapsy bez meškání, nic už ti dál nepatří.

Až odevzdáš všechno, co máš, řečmi víc čas neztrácej,

na kraj vsi tě dovedeme, už se nikdy nevracej.