Jsem na světě strašně dlouho, kulisy se proměnily,

místa, která rád jsem míval, dnes už vůbec nepoznávám.

Vidím samé velké domy tam, kde kdysi louky byly,

všude tíseň na mě padá, není kam jít, tak to vzdávám.

Potkal jsem už tolik lidí, čas jim vyryl letokruhy...

Tváře, které těšily mě, teď naprosto nepoznávám.

Ačkoliv jsou stále živí, uvnitř zemřel každý druhý,

svoje známé z dávných časů málokdy sám vyhledávám.

Měl jsem spoustu tajných přání, ponechám je nesplněná,

také já jsem dávno jiný a sám sebe nepoznávám.

Dal jsem sbohem všem svým touhám, nechybí mi žádná žena,

budoucnost víc neplánuji, minulosti navždy mávám.

Žiji už jen vzpomínkami, dnešním dnům jsem odcizený,

paměť mého srdce trpí, těžce nese všechny změny...