Přerostl jsem sám sebe, každé ego se přejí,

svírá mě trpký pocit, že je mě příliš mnoho.

Mám uvnitř spoustu lidí, v pohybu překážejí,

s chutí jim setnu hlavy, zničím je do jednoho.

Během té vnitřní čistky vymažu svoji duši,

bližní zůstanou v šoku zmizením nenadálým.

Zbavím se svého jména a všechny účty zruším,

nechám si jedny šaty, ostatní věci spálím.

Stanu se třeba terčem, na němž se cvičí lovci,

žebrákem na ulici, který neusne hladem.

Přežívat hodlám v koutech, kam močí bezdomovci,

a můj nicotný život poběží samospádem.

Budu tím nejšťastnějším, až nezbyde nic mého,

já bezvýznamný blázen, já nikdo bez ničeho.