Barvy, zvuky existují pouze v našem vědomí,

tisíc bezobsažných věcí prázdný prostor obývá,

odpadky i diamanty tvoří stejné atomy,

každý pevný bod je klamem, nic se za ním neskrývá.

Přenášíme, co se stalo, minulost je přeludem,

dřív než chvíli zaznamenáš, tak už dávno neplatí.

Svět, kde čas se nepočítá, bude naším osudem,

modlíme se k budoucnosti, i ta se však vytratí.

Dnes se ještě milujeme, bez šance to vydržet,

ani sebevětší láska neuteče před smrtí.

Kde jsme byli před sto lety, kde budeme za sto let,

všechna jména, všechny tváře vítr času pohltí.

Jak směšní jsme, když podléháme horečnatému snění,

vždyť za oponou světa kolem nic reálného není.